Snad není v naší zemi člověka, který by alespoň neslyšel o knihách Karla Maye. Charismatický náčelník Apačů a jeho bílý bratr měli zajištěné místo v dětských knihovničkách. A tak se mnohým při hltání jejich dobrodružství vracela nutkavá myšlenka: jaké by to bylo se do jedné takové vesnice podívat!
I tento sen se může dnes splnit. Jediná existující vesnice Huronů je totiž nedaleko města Quebec, které na našich toulkách navštívíme. Až znepokojivě nedaleko. Jaké to bude?
Navigace ukazuje dojezd za 1 km a kolem pořád civilizace. Dostaneme se do příjemné obytné čtvrti s menšími, ale na pohled útulnými moderními domky a pak to přijde: prostor ohraničený zdí a po vstupu úplně jiný svět – svět luků a šípů, vyčiněných kožešin a ohňů.
Ano, jsme tu správně. S místním průvodcem začneme odhalovat realitu indiánského života, která se určitě hodně lišila od našich romantických představ.
Fantazie a realita
Velký prostor pro individualismus tedy v jejich životě nebyl – lidé z kmene Huronů žili ve velkých hangárech pro 30–40 lidí. Huronové totiž neměli teepee, ta byla typická pro kmen Siouxů.
Jednotlivé rodiny měly vlastně jakési kóje, kde měly uskladněný svůj majetek, a uprostřed mezi kójemi byla ohniště. Jedno pro dvě rodiny, nějak se museli porovnat. Klan vždy vedla žena, ta nejstarší a nejmoudřejší spolu s ostatními vybírala náčelníka kmene. Pánové, jak by se vám to zamlouvalo?
Původně kmeny žily v jedné oblasti tak 10–15 let. Když vysekaly dřevo a vyčerpaly půdu, zase se přesunuly o kus dál. To ale s příchodem Evropanů skončilo. Najednou začalo být málo místa. Dlužno však podotknout, že s francouzskými osadníky Huronové nikdy nebojovali, spíš se soustředili na výměnný obchod.
Ten pro ně, pravda, většinou nebyl výhodný, a jak přišli indiáni na chuť „ohnivé vodě“, byl s mnohými konec. Indiáni totiž, z hlediska své konstituce, velmi špatně zpracovávají alkohol, a proto se na něm stanou závislými opravdu rychle.
K tomu jejich populaci decimovaly neštovice, kterými se nakazili právě od Evropanů. Ale abychom neobviňovali ze všech negativ jen naši civilizaci – Kolumbovi námořníci zase naopak, s největší pravděpodobností, zavlekli po své návštěvě Ameriky do Evropy syfilis. Její první velká epidemie propukla při útoku Francouzů na Neapol, proto se této nemoci až do dnešních dob říká „francouzská“.
Jak se místním indiánům zamlouvá Vinnetou?
Ale pojďme k něčemu veselejšímu. Dnešní huronská vesnice je v místě zvaném Wendake a tady je už od roku 1697. Úctyhodná doba. Je vidět, že se dokázali přizpůsobit změněným podmínkám. Abyste mohli v této vesnici fungovat jako místní průvodce, nemusíte být nutně indiánského původu.
Na čistotu rasy se na americkém kontinentě opravdu moc nehraje – naštěstí. Ale zkuste se průvodce zeptat na to, jestli zná knihy Karla Maye – s omluvou se usměje a je jasné, že toto jméno nikdy neslyšel. Jde skutečně o zcela evropskou záležitost, vždyť sám autor nikdy americký kontinent nenavštívil.
Kdo po výkladu průvodce ještě stále lační po nových informacích, může navštívit i nedaleké muzeum. Rozhodně bychom ale doporučili zakončení romantickou tečkou – krátkou vycházkou podél řeky úzkým kaňonem, která dodá celé návštěvě opět nádech romantiky. A nakonec se můžeme zastavit v některém obchodě s nespočetnými indiánskými suvenýry.
