Zaanse Schans: úchvatný krok do minulosti Nizozemska

Zaanse Schans je zapomenutý svět. Na jedno místo jsou sem svezeny budovy, které už přestaly sloužit svému účelu, které už byly nadbytečné a které už nikdo nepotřeboval. Tady znovu ožily. Zaanse Schans je místo, kde můžete nahlédnout na to, jak to vlastně všechno bylo.

Skanzen, založený roku 1961, leží na předměstí města Zaandam, 20 km severozápadně od Amsterdamu. Tato oblast nebyla zvolena náhodně – okolí řeky Zaan je nejstarší průmyslovou oblastí v západní Evropě.

Kočka, Pestrobarevný, Mladá ovce – zvláštní názvy pro výrobnu oleje, barvy či pilu

Každého návštěvníka nejdříve přilákají velké větrné mlýny, které sem na řeku Zaan byly svezeny z celého Holandska. Je jich celkem šest a za příznivého větru je můžete vidět v chodu. Za drobný poplatek lze nakouknout dovnitř a podívat se, jak se získával olej vytloukáním z arašidů, lněných semínek či řepky, jak se v mlýně vyráběla hořčice či barvy, případně pochopit princip mlýnů sloužících jako pila. Každý z nich má své jméno, účel i historii. Za každým se skrývá příběh.

Nejstarší z místních mlýnů nese název de Kat, tedy Kočka. Jeho vznik se datuje do roku 1646, ale roku 1782 vyhořel a musel být přebudován. Je to jediný z místních mlýnů, který sem nebyl převezen, ale vždy stál na svém místě. Jeho tělo však bylo v květnu 1960 nahrazeno jiným mlýnem, zvaným De Duinjager, tedy Lovec dun. Úžasný místní mlynář v tradičním oděvu s čapkou a fajfkou rád vysvětluje návštěvníkům, jak se tu vyráběly a stále ještě vyrábějí barvy.

Nejjižněji umístěným mlýnem, tedy nejblíže ke vchodu do skanzenu, je De Huismann, Pán domu. Postaven byl roku 1786 a ze svého původního místa musel ustoupit rozrůstajícímu se městu Zaandam. Stačí jen projít kolem něj a je hned jasné, že se tu drtí koření.

Jen kousek nad ním stojí mlýn De Gekroonde Poelenburg z roku 1869, který dokumentuje podivné dějiny pojmenovávání mlýnů. Název nese po svém prvním majiteli Pieteru Jochemszu Poelenburgovi. Přívlastek Gekroonde, tedy Korunovaný, získal poté, co roku 1903 částečně vyhořel a byl nahrazen mlýnem zvaným Lokomotiva.

Návštěvníky tu zaujme ze tří stran otevřené pracovní patro a tmavé tělo potažené dehtem. Celý mlýn, sloužící jako pila, bylo možné otáčet na dřevěných válcích, uspořádaných v kruhu, v závislosti na směru větru. To zvyšovalo jeho efektivitu, a proto není divu, že mlýnů tohoto typu stávalo v okolí Zaan přes dvě stovky.

K řezání dřeva sloužil také mlýn Het Jonge Schaap, v překladu Mladá ovce. Tato šestihranná stavba z roku 1680 měla lopatky nastavitelné proti větru. Svému účelu sloužila až do roku 1942. Do Zaanse Schans se dostal roku 2007 po rozsáhlé rekonstrukci, při níž byly použity pouze metody známé v 17. století. Film o tomto zajímavém projektu je k vidění uvnitř mlýna.

Zbylé dva mlýny, De Bonte Hen (Pestrobarevný), postavený roku 1693, i o devatenáct let mladší De Zoeker (Hledáček), po mnoha zapeklitých osudových změnách opět slouží k lisování oleje.
Návštěvníci by také neměli přehlédnout dva menší mlýny umístěné v areálu skanzenu, jež sloužily k odvodňování a k drcení písku.

Podívejte se na výrobu dřeváků nebo si je můžete rovnou koupit

Ochutnejte tradiční sýry

Vesnička v Zaanse Schans

Trošku z historie mlýnů

Větrný mlýn není místní vynález. Objevil se již v 7. století v Číně a Peru, poté ho Arabové v 9. století přinesli do Španělska a na přelomu 11. a 12. století se objevil ve Flandrách a v Anglii. Výzkumy naznačují, že větrné mlýny mohly být užívány i na území Velkomoravské říše.

Největšího rozšíření se však přece jen dočkal v Holandsku. Místní rovina ve spojení s častým a pravidelným větrem od moře zaručovaly jeho efektivnost, takže se ve 13. století stal neodmyslitelným prvkem nizozemské krajiny a brzy se jich tu vyrojilo na desetitisíce. V 17. století dokonce vznikl zákon, že každý mlýn musí mít své jméno. Dodnes se zachovaly podivuhodné názvy jako Čvachtal, Statečný Josue, Shnilý provázek či Šedá Husa.

Protože jejich lopatky byly na otevřených pláních vidět do daleka, sloužily mlýny dokonce jako komunikační prostředek. Jejich různé postavení sdělovalo důležité informace. Polohou kříže a natažením plachet na horních třech křídlech žádal mlynářský pomocník svého nadřízeného, aby se urychleně vrátil domů, poloha X ohlašovala narození potomka, pozice mezi X a + znamenala šest dnů smutku a lopatky ověnčené pentlemi vyvolávaly do okolí radostnou novinu, že se ve mlýně bude konat svatba.

Do současné doby se větrných mlýnů zachovala jen necelá tisícovka, z čehož dvě stě se stále používá a čtvrtina z nich slouží jako rekreační objekty. Na jejich správné užívání a zachování jako kulturní památky dohlíží Odbor větrných mlýnů při Státním památkovém úřadu. Dotace jimi poskytovaná však nestačí na pokrytí všech nákladů spojených s údržbou mlýnů, proto již roku 1923 vznikla Severoholandská společnost větrných mlýnů, jejiž sedm tisíc členů se stará o asi pět set budov.

Funkční domky plné živoucích řemesel

Druhou část skanzenu tvoří městské a vesnické domky z 18. a 19. století. Najdeme tu řemeslnické dílny, stodoly, pekařské muzeum, výrobnu sýrů, kde vám rádi vysvětlí, jak tato pochutina vzniká, tradiční výrobu dřeváků, zdobení delftské fajáns,... Obdivovat můžeme i broušení diamantů a práci ve zlatnické dílně, případně i výrobu čokolády a práci místních malířů. Žádný z Nizozemců neopomene navštívit první krámek Alberta Heijna z roku 1887, jehož jméno v současné době nese velký obchodní řetězec s potravinami.

Zajímavý je i fakt, že všechny budovy jsou postavené ze dřeva. To má dva důvody: kámen je těžký a v rašeliništích a měkké půdě by se propadal. Navíc bylo dřevo v době vzniku těchto domků snadno dostupným materiálem.

Na návštěvu Zaanse Schans si vyhraďte přinejmenším půl dne. Při prohlídce mlýnů, sledování zručných řemeslníků v různých dílnách či na lodní výlet po řece Zaan tolik času určitě budete potřebovat!