Jedná se o obrovský komplex paláců vybudovaný v době vlády dynastie Ming, který byl po dlouhá staletí sídlem čínských císařů. V Číně až do počátku minulého století platilo, že místa určená pro císaře nejsou přístupná veřejnosti. Ačkoli v současné době je toto místo plné turistů, stále se používá zažitý pojem Zakázané město.
Vzhledem k obrovské ploše, kterou komplex zaujímá, můžeme s klidným svědomím říci, že se opravdu jedná o město. Pro zajímavost je dobré napsat, že se zde nachází téměř 800 budov a spolu se zahradami celek zaujímá plochu 720 000 m2. Zeď, která celý komplex odděluje od dalších částí Pekingu, je široká 8,5 m. Dalším obranným prvkem, který se zachoval, je vodní příkop, jenž má šířku 52 m.
Trocha historie
Sídlili zde vládci dynastie Ming i Čching
První palác na tomto místě nechal postavit císař už v 15. století, ale většina budov, které se zde nacházejí, jsou ze století osmnáctého. Téměř 500 let sem byl běžným Číňanům vstup zakázán pod hrozbou trestu smrti – z důvodu „nedotknutelnosti“ císaře. Sídlili zde vládci dynastie Ming i Čching.
Výstavba města byla zahájena roku 1406 a trvala 14 let. Na stavbě údajně pracovalo více než milion dělníků. Budovy jsou propojeny systémem průchodů a chodeb, které jsou však pro turisty z větší části uzavřené. Jelikož je celý komplex postaven ze dřeva, bylo zde v minulosti několik požárů.
Ty byly zakládány záměrně v době válek, např. v 17. století s Mandžuskem či později s Japonskem. Poslední velký požár způsobilo hnutí Kuomintang, které bojovalo s komunisty a jehož členové nakonec roku 1949 utekli na Taiwan. Místo je přístupné od roku 1911 a Císařský palác byl roku 1987 zapsán na seznam kulturního dědictví UNESCO jako největší a nejzachovalejší palácový komplex na světě.
Popis památek
V soukromé části se také nachází mnoho budov i císařská zahrada
Toto místo je pro Evropany zcela fascinující. Jednak tudy kráčely dějiny, ale hlavně architektura je zcela odlišná od evropské. I když budovy Zakázaného města nejsou nijak zvlášť vysoké, jsou viditelné z dálky a na první pohled vás nadchnou.
Do areálu se vchází z náměstí Nebeského klidu, kde projdete podchodem a dále pak branou Nebeského klidu. Poté uvidíte na levé straně velký park a vpravo překvapivě Palác kultury pracujícího lidu. To je však pouze vstupní nádvoří. Teprve poté následují vodní příkop a vlastní hradby. Za nimi se nachází Poledníková brána a brána Nejvyšší harmonie. Na dalším nádvoří jsou velkolepé síně – síň Válečné udatnosti a síň Literární slávy.
Památky Zakázaného města bychom mohli vyjmenovávat ještě dlouho, ale asi nejzajímavější je trojice síní Harmonie. Největší a nejstarší z nich je síň Nejvyšší harmonie, v níž se konaly ty nejdůležitější slavnosti (korunovace císaře či oslavy příchodu nového roku). O něco menší je síň Udržující harmonie, ve které byli přijímáni zahraniční vyslanci. Nejmenší z této trojice je síň Střední harmonie, kde se císař připravoval na ceremoniály.
Obřadní část odděluje od soukromé brána Nebeské čistoty, kterou mohli procházet pouze členové císařské rodiny a eunuchové. V soukromé části se nachází i mnoho budov a císařská zahrada. Za ní následuje severní vstup (výstup) přes bránu Válečnické udatnosti, za kterou se nachází park Jingshan.
Praktické informace
Turisté vstupují do Zakázaného města branou od náměstí Nebeského klidu, před kterou se prodávají vstupenky a audio průvodci. Je to jedno z mála míst v Pekingu, které najdete relativně jednoduše podle nápisů v angličtině. Nepříliš složité je využít linky číslo 1 místního metra a vystoupit na stanici Tiananmen, což je čínský název pro náměstí Nebeského klidu.
Areál Zakázaného města je v zimní sezoně přístupný od úterý do neděle od 8.30 do 16.30. V létě je pak otevřeno do 17.00, s tím, že se vstupenky prodávají do 16.00. Zároveň je v zimě a v létě rozdílná cena za vstup. Rozdíl je docela velký – od listopadu do března zaplatíte 40 juanů a v období od dubna do října potom 60 juanů. Místní obyvatelé, kteří zde pracují, hovoří na nějaké úrovni anglicky a najdete tu dokonce i informace psané latinkou.
