V Kjótu je spousta starobylých památek, ale jedny z nejvýraznějších jsou bezesporu Zlatý a Stříbrný pavilon. Přestože jsou každý na druhé straně města a lesku stříbra Stříbrného pavilonu se nedočkáte, přesto nám může lépe pochopit estetický styl wabi-sabi.
Pavilon několikrát za svou krásu skončil v plamenech
Zlatý pavilon neboli Kinkakudžii je jedna z nejvíce navštěvovaných památek v Kjótu. Jeho vnější strany jsou pokryty zlatými pláty. Původně byl známý pod jménem Rokuondžii a sloužil jako důchodová vila pro šóguna Ašikaga Jošimicu. Po jeho smrti se podle jeho vůle stala zenovým chrámem sekty Rinzai. Kinkakudžii byl inspirací pro podobně jmenovaný Ginkakudži neboli Stříbrný pavilon, který postavil Jošimicův vnuk Ašikaga Jošimasa na druhé straně města o několik desetiletí později.
Kinkakudžii je impozantní stavba postavená nad velkým rybníkem a je jedinou budovou, která zbyla z bývalého důchodového komplexu Jošimicu. Během své historie mnohokrát spálená, dvakrát během války Onin, občanské války a i nedávno v roce 1950, kdy ji zapálil fanatický mnich. Současná stavba byla přestavěna v roce 1955.
Kinkakudžii byl postaven tak, aby odrážel extravagantní kulturu Kitajama, která se rozvíjela v bohatých aristokratických kruzích v okolí Kjóta během doby Jošimucua. I díky tomu je Zlatý a Stříbrný pavilon tak rozdílný a srovnávaný.
Zelený čaj a oddych v tradiční čajovně
Pokračujete-li procházkou v zahradě, dostanete se do čajovny Sekkatej, přistavěné do Kinkakudžii během období Edo.
Jsou tu obchody se suvenýry, malá čajová zahrada, kde si můžete dát čaj a sladkosti za ceny kolem 500 jenů, a Fudo Hall, malá chrámová hala, ve které je umístěna socha Fudo Myoo, jednoho z pěti králů moudrosti a ochránce buddhismu. Socha je údajně vytesaná Kobo Daišim, jednou z nejdůležitějších osobností japonské náboženské historie.
Čtení: Zájezdy do Japonska – srovnání a doporučeníPozlátko Zlatého pavilonu
Lidi sem přitahuje honosně Zlatý pavilon se zenovými zahradami, ale bohužel to je i jeho zkáza. Davy sem proudí i za deštivého počasí, fronta se čeká už i před otevřením, a tak jediné, co vám zůstane, je krásná fotografie blyštivého pavilonu, na kterou se tlačí davy dychtivých turistů.
Přestože zenové zahrady mají být klidné a relaxační, ty v okolí Zlatého pavilonu tady postrádají svůj účel. Člověk si tu nesedne, nerozjímá, musí jít v davu cestou, která je pro turisty vymezena, a proto se toto místo stalo obětí komerce a turismu.
Pozitivní na tom je to, že turismus pomáhá k rozvoji měst a míst, která by mohla být už zničena a zanedbána. Pavilon rozhodně stojí za návštěvu, hlavně pokud s ním budete chtít srovnat Stříbrný, ale vyhněte se mu, pokud máte v plánu v klidu relaxovat v zenové zahradě.
Stříbrný pavilon ze dřeva
Spousta lidí je určitě zklamaná, když přijde navštívit Stříbrný pavilon a zjistí, že stříbrný vůbec není. Proč se mu tak vlastně říká a proč ho Japonci mají raději než ten Zlatý?
Zenový chrám se nachází úplně na druhé straně města, od Zlatého pavilonu podél východních hor Kjóta Higašijama. V roce 1482 ho nechal postavit šógun Ašikaga Jošimasa jako svoji důchodovou vilu po vzoru Zlatého pavilonu.
Jako důchodová vila uměním posedlého šóguna se Ginkakudži stal centrem současné kultury, známé jako kultura Higašijama, stejně jako dříve kultura Kitajama z doby jeho dědečka. Na rozdíl od kultury Kitajama, která zůstala omezena na aristokratické kjótské kruhy, měla kultura Higašijama velký vliv na celou zemi. Pomohla rozvoji umění a v průběhu času zahrnovala čajový obřad, aranžování květin, alternativní divadlo, poezii, design zahrady a architekturu.
Dnes se Ginkakudži skládá ze Stříbrného pavilonu, půl tuctu chrámových budov, krásné zahrady s mechem a jedinečné zahrady suchého písku. Jistě si užijete procházku po okružní cestě kolem celého komplexu, odkud je možné vidět zahrady a budovy.
První pohled na Stříbrný pavilon si můžete vychutnat krátce po vstupu do areálu. Dvě patra pavilonu, formálně pojmenováno Kannonden, jsou postavena ve dvou různých stylech architektury a obsahují sochu Kannon, buddhistickou bohyni milosrdenství. Interiér budovy však není přístupný veřejnosti.
Navzdory svému jménu nebyl Stříbrný pavilon nikdy pokrytý stříbrem. Namísto toho se domníváme, že jméno vzniklo jako přezdívka více než sto let po stavbě budovy, aby ji kontrastovalo se Zlatým pavilonem. Alternativně se vysvětluje, že měsíční světlo, které odráží tmavý exteriér budovy (který v minulosti býval pokrytý černým lakem), mu dalo stříbrný vzhled.
Říká se, že pavilon měl být po vzoru toho Zlatého postříbřen pláty, ale s příchodem nové doby a válečného období se upustilo od pozlátka a místo toho se cenily věci jednoduché v souladu s přírodou. V tomto období se rozvíjelo umění čajového obřadu a estetický styl wabi-sabi, proto si této budovy Japonci váží více než Zlatého pavilonu.
Tento kontrast ukazuje změnu doby, kdy aristokracie vyznávala jiné hodnoty než je zlato a stříbro a raději se obohacovala duševními hodnotami a rozvojem kultury a umění. Stříbrný pavilon je jedna z nejzásadnějších staveb historie Japonska, a pokud budete v Kjótu, určitě stojí za to ji navštívit.
