Pokud chcete navštívit místo přímo s elektrizující atmosférou, zavítejte do Zlatého chrámu v paňdžábském městě Amritsar. Hari Mandir Sáhib, jak se chrám správně nazývá, je středobodem sikhského náboženství a patří mezi nejpůsobivější místa celé severní Indie.
Věčně usměvaví sikhové
Sikhové mají na tváři stále úsměv a jsou neskutečně pohostinní
Sikhismus je náboženství, které vzniklo v indickém státě Paňdžáb na přelomu 15. a 16. století. V současné době jej vyznává několik desítek milionů věřících, převážně v Indii, ale sikhy, které poznáte podle bujných plnovousů a výrazných barevných turbanů, můžete potkat i ve Velké Británii, USA nebo třeba v Dubaji. Jakousi „mekkou“ všech sikhů je právě Zlatý chrám v Amritsaru, jehož obrázek nechybí snad v žádné sikhské domácnosti.
Samotný chrám je pak velice příjemným místem, prostoupeným pozitivní energií a zároveň spiritualitou, která je opravdu všudypřítomná. I západní turisté často po návštěvě Indie říkají, že Amritsar byl pro ně jeden z nejlepších zážitků, a velkou roli v tom jistě hrají sami sikhové, díky jejichž stále dobré náladě a pohostinnosti máte pocit, že jste všude vítáni.
Zlatá záře nad „jezerem nektaru“
Vstoupit můžete jednou z mramorových bran
Jakmile vstoupíte jednou z mramorových bran do areálu Zlatého chrámu, stanete se součástí něčeho posvátného. Před vámi z vody vystoupí zářící chrám, od 19. století pokrytý plátkovým zlatem, okolo kterého za rytmu posvátných hymnů pochodují davy pestrobarevných sikhů i dalších návštěvníků. Během rituálů i tichých modliteb, které tady probíhají takřka neustále, se věřící noří do posvátné vody, čtou si texty svých učitelů či jen v blízkosti chrámu meditují.
Nejdůležitější součástí celého komplexu je samozřejmě samotný Hari Mandir Sáhib, kde je uložena kniha Guru Granth, která je pro všechny sikhy svatým písmem. Komplex se ale skládá z mnoha budov, je tady noclehárna pro poutníky, obří jídelna, tzv. „sikhský parlament“ nebo muzeum. Vzhledem k tomu, že sikhové věří v jednotu a lásku všech, jsou zde vítáni všichni bez ohledu na původ, kastu či náboženství. Vše je zde dobrovolné, a hlavně zcela zdarma. Můžete se tady napojit, najíst, najít přístřešek a na oplátku pak mimo peněz můžete přispět třeba vlastní prací.
Čtení: Zájezdy do Indie – srovnání a doporučeníRituál přenášení posvátné knihy
Sikhské náboženství mělo celkem 10 guru – učitelů, a poslední z nich určil posvátnou knihu Guru Granth Sáhib věčným guru. Od té doby se s knihou zachází jako s živoucím učitelem a je o ni pečováno s veškerou úctou. A protože jako každá bytost si i tato kniha musí odpočinout, je každý den zhruba v půl desáté večer slavnostně uzavřena (tím také utichnou zpěvy v chrámu), zabalena do čistých pláten a naložena na speciální nosítka obložená květinami a zlatem a přenesena do speciální schránky v sikhském parlamentu.
Tam pak „odpočívá“ do úsvitu, kdy se vrací zpět do hlavní svatyně Zlatého chrámu. Kniha je otevřena na náhodné straně, jejíž text je přepsán na speciální nástěnku jako poselství daného dne, a zpěvy v chrámu opět začínají. Obou rituálů se každý den účastní tisíce poutníků a jakákoliv pomocná činnost během přenášení knihy je považována za obrovskou čest.
Langar – najezte se zdarma s poutníky
Součástí každé gurudwary (sikhské svatyně) je jídelna pro poutníky, kde se jídlo servíruje zdarma všem bez ohledu na původ. Jídelna je symbolem rovnosti, kde všichni sedí vedle sebe na zemi, dostávají stejné jídlo a společně hodují. Jídlo zde servírují zásadně vegetariánské a i přesto, že se vaří v obřích hrncích pro tisíce lidí denně, je opravdu chutné.
Obrovský langar v Amritsaru je rozdělen na několik pater a obrovských sálů, kde se střídají jednotlivé skupiny stovek strávníků prakticky neustále. Vše je perfektně zorganizované, jedna skupina dohoduje, odnese si nádobí, rychle naběhnou uklízeči, podlahu vytřou, a když je vše hotovo, pustí se dovnitř další skupina, která už hladově postává s talířem před dveřmi. Jen co se skupina usadí, už sálem pobíhají dobrovolníci a každému naservírují 2 vegetariánské chody, sladkou rýžovou kaši a samozřejmě indické placky.
A takhle pořád dokola. Vzhledem k tomu, že je vše zdarma a vše funguje na základě dobrovolnosti, očekává se, že buď strávník přispěje do pokladničky, nebo si svoje jídlo zkrátka odpracuje. Když si pak západní turista sedne mezi místní a začne třeba krájet cibuli, často to vzbudí v dobrém smyslu velké pozdvižení. Ať jídelnou jen projdete, nebo se zapojíte do celého procesu, užijte si ten krásný „frmol“, protože langar bývá skutečně jedním z nejsilnějších zážitků.
