Že mám boty z toulavého telete, jsem zjistila, už když jsem byla malá. Jednoho krásného dne jsem si udělala svačinu, vzala pár jablíček na cestu, tento uzlíček jsem si přivázala na dřevěnou tyč, kterou jsem našla v předsíni, a vydala se na zkušenou do světa.
Můj plán byl zdolat sedmero hor a sedmero řek. Představovala jsem si, jak budu na své cestě potkávat pocestné, budu pomáhat zvířatům, a ta se mi, až budu nejvíce potřebovat, odmění za mou laskavost. Došla jsem tenkrát jen do sousední vesnice a otočila to. Rodiče se totiž měli vracet z práce domů a začalo se stmívat. Záměr tam ale byl a toulání a putování jsem už neopustila.
A tak i tentokrát moje toulavé boty už zase poskakovaly před mým bytem a já se začínám dívat do mapy a hledat nějaké místo, kam odletět. Po chvíli pátrání po blízkých i vzdálenějších destinacích se mi zastavuje zrak na Dubaji.
Místo, které vždy bývalo spíš mou přestupní stanicí, chvilkovou zastávkou na oddech, než jsem se vydala do vzdálenějších koutů naší planety. Jsem milovnicí orientu, vůní vzácného koření, kadidel a dalekých míst naší planety. A tak není divu, že cesta právě sem i s naší kamerou mě láká.
Vyrážíme do Dubaje
Co takhle ukázat, že Dubaj není jen o influencerech, kteří se fotí na písečných plážích v zimě. (I když i to k Dubaji neodmyslitelně patří). Je to i město bezpečí, prvotřídních restaurací se světovou kuchyní, ale zároveň má pořád nádech orientu a voní datlemi a cizokrajným kořením.
A že vedle luxusu tu stále najdete i romantiku v podobě loděk abra a stánky s rozličným zbožím, zlatem a drahými látkami. A vůbec je toto město plné samých „nej“ a úžasných kontrastů… Není o čem dál přemýšlet. Volám to Davidovi. Do Dubaje jede poprvé a těším se, co s ním toto město udělá.
Mnohem dřív, než jsem kdysi Dubaj stačila ochutnat poprvé, mě lákaly zmínky a mé představy o ní. Představovala jsem si ji jako zátoku lovců perel, ve svých představách jsem viděla chudé beduíny v dlouhých hábitech, které splývaly až na zem, velbloudy s pestrobarevnými koberečky na svých hrbech, písek a nekonečnou poušť.
V okolí Dubaje najdete hlavně písek a nekonečnou poušť
Dnes už dávno vím, že Dubaj je docela jiná, než byly mé romantické představy. Místo velbloudů jsou tu k vidění nejluxusnější auta, soukromá letadla a jachty, místo chudých beduínů zase bohatí šejkové. Jen ta rozlehlá poušť stále zůstává, a jak jsem zjistila, i královští velbloudi jsou tu stále ještě vyvažováni zlatem.
Dubaj je velmi specifickým místem
Každý, kdo do Dubaje jednou přijede, má pocit, že se ocitl v nějaké vzdálené budoucnosti nebo ještě lépe, v nějakém kvalitním sci-fi, kombinovaným s romantickou americkou komedií, která rozhodně skončí happy endem.
Přistáváme v Dubaji
Už samotný přílet na letiště člověka ohromí. Všechno funguje, každý detail tady má své místo, organizace na jedničku, luxusně čisté a voňavé toalety a ukazatele vás vedou přesně tam, kam zrovna potřebujete. Na dubajském letišti se zkrátka nemůžete ztratit. Jen je potřeba počítat s tím, že je rozsáhlé a přesuny vyžadují čas.
Líbí se mi ta čistota a poměrný klid. Mám to tady ráda a Davida to myslím příjemně překvapilo. Sám přiznává, že by se tu dalo jíst klidně i z podlahy. Neustále tu totiž vidíte někoho s mopem, jiný zase leští zrcadla na toaletě nebo vynáší odpadky. Už tady je vám zkrátka jasné, že toto město bude výjimečné.
Před letištěm nás vyzvedává černá Tesla s panoramatickou střechou a David se nestačí divit, v jakém světě se to ocitnul. Objednáteli si luxusní taxi přijede vám běžně Mercedes, Range Rower nebo Tesla. Dubaj zkrátka ráda ukazuje své bohatství a okázalost.
Večerní atmosféra
Venku už je tma a celé město je nádherně osvícené. Jedeme po čtyřproudové dálnici, která vede přes celé město, a skrze panoramatickou střechu se nám naskýtá neuvěřitelný pohled na hvězdy na nebi i na blikající město.
Míjíme Muzeum budoucnosti v podobě protáhlého ocelového prstence s básní dubajského emíra, pozorujeme projíždějící nadzemní metro ovládané robotem a v dálce svítí zlatavě nasvícené mešity. Dubaj je rozhodně městem budoucnosti.
Míříme do hotelu
Tesla nám zastavuje před naším hotelem. Jen o pár set metrů dál se vysoko nad našimi hlavami tyčí nejvyšší budova světa Burj Khalifa. Shlíží na nás jako královna obklopená dalšími výškovými budovami a mrakodrapy a jako by už tušila, že se zítra potkáme tváří v tvář. Jaké asi bude probuzení v Dubaji pod těmito velikány?
