Římané milují kávu, zmrzlinu a dolce far niente… Právě tím si mě Itálie získává na plné čáře. Jaký byl náš poslední den v Římě?
Slunce nabírá sílu hned po ránu. Dáváme si lehkou italskou snídani v podobě čerstvého croissantu a černé kávy na rohu naší ulice. Lepší začátek dne si snad ani nemůžeme přát. Místní nám ukazují, že nespěchání a často i sladké nicnedělání umí na jedničku. Přesně to bychom se od nich mohli učit i u nás.
Italové milují rychlá a silná espressa
Vychutnávají si je při hovoru a ve stoje. To až k večeru si rádi dlouze posedí u nějakého aperitivu s přáteli. Ráno se ale moc nepracuje. Až kolem desáté hodiny se začínají pomalu otevírat stánky a restaurace. Do té doby je město v příjemném polospánku. Je vidět jen bloudící turisty, kteří se ženou za novým poznáním. Sami Římané nespěchají. Není totiž kam. Mají po ránu rádi svůj klid. Také bychom na tuto vlnu rádi naskočili, ale dnes míříme do Vatikánu, a proběhnout Vatikánská muzea není na pár minut. Je potřeba se ještě po cestě něčím posilnit.
Zastavujeme se v malém bistru blízko Vatikánu. Artyčkoky, pizza, kornouty trapizzino i suppli jsou už vzorně vyskládané za skleněnou vitrínou, stačí si jen vybrat. A volba je to v té záplavě dobrot těžká. Nakonec vyhrávají úžasné rýžové krokety suppli, které jsou takovou římskou odpovědí na sicilské arancini. Podávají se horké a uvnitř jsou plněné sýrem, rajčaty nebo masem. Když má člověk na něco chuť nebo má jen malý hlad, je to skvělá svačinka. Mám pocit, že si na nich vytvářím pořádnou závislost. Škoda, že se nedělají u nás. Kroketa příjemně křupe, horký sýr se roztéká. A ta chuť…?!
Vatikán už je nadosah
Dá se to poznat i podle toho, že počet jeptišek a duchovních v černých rouchách začíná přibývat. Před bazilikou sv. Petra to začíná houstnout. I takto po ránu už je tu mnoho turistů. I tady natáčíme stand up o tom, že právě odtud dává papež o Vánocích a Velikonocích své požehnání a odtud se také vyhlašuje „Habemus Papam“ – tedy „Máme papeže“. Koukněte se na celé video.
Majestátní bazilika na náměstí sv. Petra
Teď už stačí jen vystát dlouhou frontu, nechat oskenovat náš podezřele vypadající batoh s technikou a s lístky v ruce už míříme k prvním sochám, obrazům a gobelínům. Vatikánská muzea jsou rozsáhlá a mohou se pochlubit jednou z největších sbírek na světě, kterou se podařilo shromáždit papežům v průběhu několika staletí. Jedna návštěva na ně rozhodně nestačí. Kolik v nich musí být ukryto vzácných knih, obrazů a moudrosti?
Začínáme u vchodu v Quattro Cancelli a naším cílem je Sixtinská kaple. Jsme připraveni na několik dlouhých hodin a mnoho kilometrů, než to všechno proběhneme. Interiéry nám nabízejí pohled na místnosti, které vymaloval sám Rafael, a jen být obklopena touto krásou za ty hodiny tady strávené stojí.
Točité schodiště ve Vatikánských muzeích
Oči bloudí od jednoho předmětu k druhému, snažíme se zachytit aspoň zlomek toho, co sami vidíme, i do našeho videa. V této chvíli ještě netušíme, že nebudeme moci pořídit ani jeden záběr Sixtinské kaple, která se nachází až na samém konci. Stejně jako v obchodním centru musíte projít kolem všech obchodů, ani tady si cestu nijak nezkrátíme. V nohách už máme pár kilometrů, za sebou pár hodin. David se už ohýbá pod tíhou foťáku a kamery, ale konečně jsme ve vytyčeném cíli. Sixtinská kaple.
Hned u vchodu musíme schovat mobily, foťáky i kameru a security hlídají každého přítomného jako ostříž. Žádný záběr, ani fotku tady nepořídíme. Můžeme se jen kochat očima. I to má něco do sebe. Je to neuvěřitelné, jak moc jsme si zvykli na všechno mířit kamerami a nežít tím, co vidíme na vlastní oči v přítomném okamžiku.
Hotovo. Vycházíme ven, v zahradách ještě chvíli sedíme na lavičce, abychom dali odpočinout unaveným nohám, a kocháme se nádhernou zelení.
Cestou z Vatikánu ještě ochutnáváme vyhlášené římské gelato, protože zmrzlinu tady mají skvělou snad všude. Jediným problémem je vybrat si z té záplavy sorbetů a různých smetanových a čokoládových příchutí tu pravou.
Vyzkoušejte zmrzlinu i se šlehačkou. Tak, jak to jí praví Římané
O kousek dál zase míjíme restauraci, kde vyrábí čerstvé těstoviny přímo před očima hostů, aby si na nich mohli sami za pár okamžiků pochutnat. Těstoviny s ovčím sýrem a černým pepřem cacio e pepe, pasta carbonara s pancetou a omáčkou ze žloutků a moje milované all arrabbiata. Kručí nám z té úžasné podívané v břiše, ale na večeři se chystáme jinam. Do proslulé čtvrti Trastevere.
Tato čtvrť je velmi osobitá a pestrá. Po staletí se drží starých dělnických kořenů, a tak si zachovává strhující bohémský ráz. Je tu spousta pivnic, tratorií a restaurací, které s příchodem soumraku praskají ve švech a jsou zaplněné do posledního volného místečka.
Čtvrť Trastevere žije i o půlnoci. Ráno přijďte na trh, večer zase na sklenku vína
I my si na své místo musíme skoro hodinu počkat. Fantastické těstoviny a pizza ale za toto čekání stojí. Celá čtvrť je romanticky osvětlená, k večeři nám hraje pouliční umělec na kytaru a my nasáváme tu jedinečnou atmosféru. Teď v noci to má ohromné kouzlo. Romantika tu prýští na všechny strany a je cítit jen radost a veselí. Tu atmosféru bych přála zažít každému.
Natáčíme tady náš dnešní poslední stand up v Římě a já se před svým prvním soustem loučím i do kamery. Techniku pro dnešek balíme, ale večer tu teprve začíná. Náš poslední večer v Římě si budeme pamatovat ještě dlouho. Tak arrivederci a vidíme se v Neapoli.
CO MĚ POTĚŠILO: Pantheon, který můžu vidět znovu a znovu a vždy mě dostane.
CO SE MI NELÍBILO: Všudypřítomné davy lidí.
CO NOVÉHO JSEM OCHUTNALA: Zamilovala jsem se do rýžových kroket suppli a ochutnávala jsem je všude.
