Budík mě dnes budí ještě dřív než obvykle. Čeká nás krásné dobrodružství – jedeme prozkoumat Amalfinské pobřeží. Zavolat si v tuto brzkou ranní hodinu taxi, které by nás dovezlo k přístavu, navíc v neděli, je jako hledat jehlu v kupce sena. Nakonec to vzdáváme a jdeme pěšky.
Cestou skoro běžíme, protože trajekt odplouvá přesně a podle včerejší řady na lístky na něm bude nejspíš dost těsno. A není divu, vyplouvá jen jednou denně v takový čas, abychom stihli Amalfi projít a ještě něco natočit. Takže ráno tam a ve čtyři hodiny posledním trajektem zase zpět.
Citróny tady uvidíte na každém kroku
S úlevou zjišťujeme, že jsme to stihli. Při čekání na nalodění si ještě dopřáváme čerstvé croissanty a voňavou kávu na cestu. V Neapoli mi to přijde skoro jako nutnost. Lidé se tlačí v řadách a podle typu zavazadel je jasné, kdo vystupuje na luxusním Capri a kdo jede ještě dál.
Míříme do malebného Amalfi
Nádherné přímořské městečko v jihoitalské Kampánii. Už teď se nemůžeme dočkat... Cesta trvá dvě hodiny a naštěstí dnes nejsou velké vlny. Za orosenými okny obdivujeme nádherné scenérie Amalfinského pobřeží. Průzračně modré moře, strmé útesy a bíle i barevně zbarvené vesničky s terasovitými zahradami se střídají před našima očima jako v nějaké pohádce.
Když konečně vystupujeme, naskýtá se nám překrásný pohled na malé barevné domečky, které vypadají jako vtištěné do skály. V této chvíli si uvědomuju, že jsme se ocitli v místě, které je zaslouženě považováno za jeden z nejkrásnějších koutů světa.
Rozkošně úzké uličky, nízké domy a kvetoucí zahrady nás okamžitě uchvátily. David mi zmizel s kamerou někde mezi dav turistů, a tak jsem si na pár chvil mohla vychutnat ten úžasný pohled, který se mi naskytl.
Počasí je slunečné a o poznání teplejší než v Neapoli a vyloženě láká k odpočinku na místní pláži. Mnoho lidí se sem jezdí koupat v moři a zažít si tu poklidnou přímořskou atmosféru. Ceny jsou tu také mnohem vyšší než v Neapoli, ale zase ne tak, jako právě na Capri.
Naší první zastávkou je Dóm sv. Ondřeje
Dóm sv. Ondřeje je jednou z nejvýznamnějších památek Amalfi. Má nádhernou fasádu zdobenou zlatými mozaikami a vznešené interiéry s bohatou výzdobou mě přenesly do dávných časů, kdy bylo Amalfi mocnou námořní republikou.
Katedrála svatého Ondřeje neboli Dóm v Amalfi
Stoupáme pořád uličkami vzhůru, které nás vedou k dalším zajímavým místům. Muzeum papíru, starobylé arabské lázně a všude kolem cesty je spousta zeleně a barevných květin.
Ochutnávka místních specialit
Špalíry turistů se tlačí v kavárnách, jež praskají ve švech, nebo si pochutnávají na tradičním citronovém sorbetu, který tu podávají originálně v citronových slupkách. V malých bistrech to voní čerstvě smaženými mořskými plody a z místních citronů ochutnáváme postupně od limoncella, které je typickým likérem tohoto regionu, přes bonbóny až po citronové těstoviny. Všechno to chutná fantasticky.
Zmrzlinu podávanou v citronových slupkách jsem si nemohla nechat ujít
Jenže i tady, v této příjemně pomalé atmosféře, hodiny utíkají stejně rychle jako jinde. A tak nám nezbývá, než se s Amalfi alespoň pro tentokrát rozloučit.
Čekáme v přístavu a náš trajekt právě přiváží nové turisty. Trochu jim závidím, že zatímco my se už vracíme, jejich dobrodružství teprve začíná. Loučíme se s Amalfinským pobřežím. Ještě naposled se ohlížím za domečky v příkrém útesu, než nás trajekt znovu pohltí do svých útrob. Tento zážitek se nám vrývá hluboko do paměti.
Je zvláštní, jak i takový krátký výlet může vytvořit tak silnou emoci, a jsem ráda, že kousek kouzla Amalfi přivážíme skrze naše záběry i k nám. Už teď je nám jasné, že se sem jednou zase vrátíme.
