První římské ráno. Budí mě mňoukání koček ve vnitrobloku, hlasité rádio a italština linoucí se z balkónů naproti. Je to jiné a zároveň osvěžující. Voní to cizím vzduchem, sluncem a květinami.
Dnešek bude patřit historii. Pantheon, Koloseum, Fontana di Trevi, Španělské schody, Andělský hrad… a další památky se mi míhají hlavou. Mám je napsané velkým tučným písmem na našem dlouhém virtuálním seznamu.
Máme ambiciózní plán všechno stihnout za jediný den. Ale je mi jasné, že z něčeho budeme muset ustoupit.
Řím oplývá neuvěřitelnou atmosférou
Pamatuji si jako dnes, když jsem před dvaceti lety přijela do Říma poprvé. To město mě uchvátilo. Historií, lidmi, jídlem, životem samým.
Mít ale jenom tři dny na to, abychom do videa přenesli alespoň zlomek jeho zvláštního kouzla, to bude oříšek.
Kolik dní je na Řím tak akorát? Prodloužený víkend? Týden? Rok?
Když se řekne Řím, každému se vybaví něco jiného
Pro někoho je to tepající energie, slunce a nákupy. Já si ale vždy vybavím nádherný Pantheon. Uhranul mě už tenkrát, když jsem ho viděla poprvé. Možná nějaká vzpomínka na minulý život?! Rozhodně je to zvláštní a neobvyklá stavba, jako vystřižená z historického filmu.
Pantheon je nejzachovalejší antickou stavbou v Římě
Přicházíme k němu jednou z malých bočních uliček a najednou se před námi zjevuje v celé své kráse. Dlouhá řada na prohlídku se táhne několik stovek metrů. Při čekání mě napadá, co všechno ta stavba už viděla a zažila. Kolik králů se sem přišlo poklonit? Kolik mší se tu sloužilo a kolik modliteb tady asi bylo vyřčeno?
Do dnešní podoby ho prý nechal postavit císař Hadrián a byl zasvěcen bohům pohanského Říma. Je také hrobkou italských králů a malířů a dodnes se tam pravidelně konají katolické mše. Musí to být nádhera to zažít.
Kopule Pantheonu má největší klenbu, jaká byla kdy postavena
Devět metrů širokým otvorem v masivní kupoli prosvítají paprsky slunce na mramorovou podlahu s geometrickými vzory. Je to jako oko hledící do vesmíru. To mě vždycky dostane.
A při pohledu na dvacet dva děr v mramorové podlaze obdivuji i důmyslnost stavitelů, protože právě tudy odtéká přebytečná voda, když venku prší. Staří Římané mysleli na všechno.
Podívejte se na malou ukázku z našeho natáčení
Dovnitř s kamerou nesmíme. Pár záběrů jsme sice stihli natočit, ale na zbytek už je potřeba zvláštní povolení, které nemám. Když chceme složit techniku do batohu, okamžitě k nám přichází security a probíhá vysvětlování.
Na podlahu se totiž nesmí nic pokládat. Zbytek času už pořizujeme jen pár fotek pro sebe a obdivujeme tu nádheru. Když vycházíme ven, zjišťujeme, jaké štěstí jsme měli, protože mezitím se řada venku ztrojnásobila. To brzké ranní vstávání má něco do sebe.
Naše další toulky míří na Piazza Navona a k Fontaně di Trevi
Náměstí, které vždy bývalo plné umělců a malířů, je dnes spíš plné restaurací, jež se snaží ulovit turisty. Točíme falešného Chaplina, který se předvádí před Davidovou kamerou, malíře portrétů, který věrně zachycuje tváře lidí, i karikaturistu, jenž během pěti minut odpozoruje zajímavý rys v obličeji. Tady nám to stačí.
Společně s davem se přesouváme k nejznámější a nejnavštěvovanější Fontaně di Trevi. Turisté z celého světa se tísní u ochozu, aby si hodili podle tradice mincí přes rameno.
Fontana di Trevi je nejkrásnější ze všech římských fontán
Někteří proto, aby se do Říma vrátili, a ženy nejspíš tajně doufají, že potkají okouzlujícího Itala, za kterého se provdají. Každý den se prý z fontány vybere 3000 eur, které potom pomáhají chudým rodinám v Římě. To se mi líbí.
Dnes ale nikdo z nás nemá štěstí. Zrovna totiž fontánu čistí. Ptám se jednoho z těch mužů, jak dlouho jim to asi potrvá. Odpověď mě ale netěší. Možná den, možná dva. Snad se sem ještě stihneme vrátit.
Čekají nás ještě Španělské schody a Andělský hrad, který je také opředen zajímavou historií. Tam ale půjdeme až večer. Osvětlená socha archanděla Michaela bude jistě vypadat ve tmě ještě impozantněji než za bílého dne.
Andělský hrad je spojený s Vatikánem hradební zdí
Španělské schody
U Španělských schodů si přímo z fontány načepuji vodu, protože slunce už zase pálí. Je příjemné, že v celém Římě si nemusím kupovat vodu. Voda ve všech fontánách je pitná. Na Španělské schody už si dnes nesedneme, abychom si odpočinuli, jako tomu bylo dřív. Od roku 2019 tuto památku hlídají policisté s píšťalkami, které se rozezvučí vždy, když se někdo pokusí si na schody sednout. David je rebel a jedno rychlé usednutí si tu chce dopřát. Já to nezkouším a raději se soustředím na svůj stand up do kamery. Kolem je neustále plno, tak není jednoduché vstup natočit. Nakonec se to ale podaří. Po schodech vystoupáme až nahoru na vyhlídku, než se i s touto částí Říma na delší čas rozloučíme.
Španělské náměstí v centru Říma je vyhledávané zejména díky Španělským schodům a ulici Via Condotti
Jdeme pěšky na hotel vyměnit techniku, já převléct šaty a připravit se na večerní točení. Po cestě ještě zachytáváme pár záběrů, protože Řím je neuvěřitelně fotogenický.
Vydá nám zítra pár tajemství i záhadný Vatikán? Co dalšího pro nás „věčné město“, jak se Římu přezdívá, ještě přichystá?
