Průvodkyně Radana vypráví o tom, jak cestuje a jaká rada na cestu je…
Pokračujeme zážitky z letiště. Druhou, tentrát košilatou příhodu, jsem zažila ve frontě před rentgeny na letišti v Dubaji. Tam jedna cestující zalarmovala rám, jímž procházela, ale kontrola ručním detektorem kovů byla neúspěšná...
Dneska bych nakousla svébytnou kapitolu, a tou jsou zážitky z letiště. Jelikož často létám, bývám na svých cestách svědkem různých situací. Třeba i kuriózních objevů bezpečnostní kontroly...
Kdysi jsem s kamarádkou vyrazila do USA. Ona chtěla do Vegas na casina a já do San Francisca na ten velkej most. Tak jsme letěly do Los Angeles, kam jsme chtěly obě. Nakonec jsme si půjčily auto, že si projedeme západ Spojených států...
Jako malou mě rodiče brávali na své cesty po světě a já jim to dodnes oplácím. Vyvezla jsem například tátu do Holandska. Byla to tak trochu nostalgická cesta, protože jsme tam byli kdysi právě spolu. Jako moderní potomek jsem i já měla tendenci tátu pořád usměrňovat, aby nedělal to či ono, zkrátka, mně ostudu. Co se nosilo a dělávalo kdysi, dneska dávno neplatí!
To jsem tenkrát průvodcovala v Řecku. Uprostřed noci mi zazvonil telefon a tam jeden z mých cestovatelů. Volal mi pro radu. Co má dělat, když mu praskl kondom.
V Benátkách lidem vždycky říkávám: „Mám pro vás dva pokyny. První: Nikdo se neztratí! A druhý: Nikdo si nebude plést kornouto s kornutem! Takže nebude zmrzlinářům nadávat do paroháčů. Což je pro Italy jedna z nejhorších nadávek!“
Tehdy jsem mířila do Alice Springs v Austrálii. Byl to jeden z mých sólo výletů. Zbývalo zdolat 700 kilometrů, a to pouští s jedinou silnicí, na níž teď stojím. A kde mě otravují hejna much. Nechápu, kde se tady berou. Rovnou předesílám, že jsem na to nepřišla. Zato mi došlo, že moje stopování v tomhle místě bude na dýl. Usednu a vyndám kytaru.
Jako vášnivou fotografku mě na cestách stále něco rozptyluje. Tu mě uchvátí nějaká přírodní krása, opodál zahlédnu domorodce při nevšední činnosti a už propadám té autentické atmosféře, kterou musím chtě nechtě zachytit. To se vám na Srí Lance přihodí raz dva...
Cestovala jsem jako průvodkyně se skupinou New Yorkem. Projeli jsme ho křížem krážem, program byl maximálně nabitý. Nebylo hluchého místa. Někteří tehdy odpadávali, až mě napadlo, jestli nejsem moc zapálená...
Stalo se to kdysi dávno v kupé. Už dávno nevím, kam jsem tím vlakem jela, ale dodnes vzpomínám s kým. Na jedné zastávce ke mně přisedla starší dáma. Daly jsme se do řeči a vyšlo najevo, že jde o průvodkyni z USA. Taková náhoda!