Jako malou mě rodiče brávali na své cesty po světě a já jim to dodnes oplácím. Vyvezla jsem například tátu do Holandska. Byla to tak trochu nostalgická cesta, protože jsme tam byli kdysi právě spolu. Jako moderní potomek jsem i já měla tendenci tátu pořád usměrňovat, aby nedělal to či ono, zkrátka, mně ostudu. Co se nosilo a dělávalo kdysi, dneska dávno neplatí!
Holandsko jsme tedy znali oba. Proto jsme věděli, že dvoje boty a náhradní nepromokavá bunda jsou základ. A skutečně jsme hned první den zmokli. Boty i bundy jsme dali sušit, ale do rána neuschly. To nic, vyndali jsme každý svůj druhý model. Jenže ouha, moje bunda byla celá politá šamponem. No jo, já ho vezla v tašce jen tak...
Naštěstí nebyly skvrny skoro vidět, jen jsem intenzivně voněla. Furt lepší než obléct vlhkou bundu ze včerejška!
Tak jsme vyrazili. Byl krásný den, vypadalo to, že takový i zůstane. Jenže jak jsme došli k mlýnům a sýrové farmě, rozpršelo se. A já začala pěnit. A to doslova.
Šampón se zachoval, jak má v popisu práce. Byla jsem samá bublina. A táta? Ten měl dětinskou radost, že tentokrát dělám ostudu já.
Rada na cestu je:
Oplácej rodičům výlety, poučuj je, jak se mění svět. Ale ten šampon si zabal aspoň do sáčku! :)
