Dneska bych nakousla svébytnou kapitolu, a tou jsou zážitky z letiště. Jelikož často létám, bývám na svých cestách svědkem různých situací. Třeba i kuriózních objevů bezpečnostní kontroly...
Cestující s želvou ve výstřihu :)
Tehdy jsem odlétala z pražského letiště do Neměcka, je to asi patnáct let zpátky. Ve frontě u rentgenů s námi stáli i pasažéři přestupující v Praze na jiný let. Mezi nimi také žena, která se podezřele bránila ruční kontrole od bezpečnostní pracovnice. Hádala se, že přece „nepískala”, ale na to jí bylo sděleno, že ji vybrali preventivně. Jak na sebe tak upozornila, vzbudila zvědavost nás všech ve frontě a všechny nás zajímalo, jak to s ní dopadne. Dáma se prohlídce nakonec podrobila a důvod jejích obav byl prozrazen vzápětí.
„Co to tady máte?” Ukázala slečna kontrolující mezi ženina prsa.
„Nic,” pípla.
„Vyndejte to,” poručila jí.
Cestující ještě chvilku váhala, ale potom si opatrně sáhla do výstřihu a vytáhla z něj želvu.
Živou želvu.
„Prosím vás, nechte si ji, hlavně nikoho nevolejte!” Mínila se paní pašovaného tvora rychle vzdát, jenže takhle to na letišti nechodí. A tak si ji i s želvou převzali celníci… Zaslechla jsem ještě, jak se žena kaje, že mělo jít o dárek pro syna žijícího v Norsku, želvu mu prý veze až z Asie.
Jak s ní naložili a jaký další osud chudáka želvu čekal, to jsem mohla jen domýšlet. Byl to ale jeden z těch momentů, kdy jsem litovala, že se nikdy nedozvím konec příběhu. Pro nás, čumily z fronty, skončil v půlce, asi jako pouť téhle zcestovalé želvy.
