Vydali jsme se s přáteli autem po Rakousku. Objeli jsme jezera a v závěru našeho výletu jsme navštívili ikonický Halstatt. Ačkoliv s velkým štěstím v neštěstí…
Když jsme vjížděli do města, rozhodli jsme nejdřív zajet ke kraji a porozhlédnout se…
Jenže najednou se ozvala rána. Fanda najel na obrubník, který na jeho obhajobu nebyl skoro vidět. Hned jsme vyskákali z auta a šli omrknout situaci. Ukázalo se, že je protržená pneumatika i práh dveří a zdeformovaný disk…
Stáli jsme v tu chvíli dost nešikovně, brzy kolem nás začaly poskakovat další řidiči, že blokujeme cestu. A tak nás donutili ještě kus popojet, čímž jsme autu zasadili poslední ránu. Pochopitelně jsme ho měli dobře pojištěné, takže jsem se jala volat asistenci.
Když se nedaří, tak už všechno. Na pojišťovně jsem se dověděla, že ho tak dobře pojištěné nemáme. Že na pneumatiku se pojistka nevztahuje. Než jsem se stačila bránit, objevila se rakouská důchodkyně, že jí stojíme na pozemku a zamezujeme příjezdu hostům do jejího penzionu.
Znovu jsme uhnuli nepojízdným vozem a čekalo nás několik hodin nedobrovolného sledování, kolik návštěvníků její penzion přivábí. Dopočítali jsme se nuly… Stejně tolik bylo okolo jedoucích řidičů, kteří by u nás zastavili. Přesto v naší partě vládla dobrá nálada.
Vymysleli jsme zkusit pojišťovnu, odkud máme povinné ručení. Připravovala jsem se na zdlouhavé vysvětlování a prosby, ale překvapivě nebylo třeba. Karta se obrátila, vlídná paní na druhém konci telefonu se nám rozhodla pomoci. Přijel týpek, vyměnil kolo a za deset minut jsme vyrazili na prohlídku města.
