Kdysi jsem s kamarádkou vyrazila do USA. Ona chtěla do Vegas na casina a já do San Francisca na ten velkej most. Tak jsme letěly do Los Angeles, kam jsme chtěly obě. Nakonec jsme si půjčily auto, že si projedeme západ Spojených států...
Byla to neuvěřitelná jízda plná radosti i stresu. To pozitivní převažovalo. Každou noc jsme chodily spát s tím, že jsme to zase daly na pána, těšily se na každé ráno a budily se s úsměvem. Kolikrát s úplnou salvou smíchu. Tak vypadá cestovatelské štěstí.
Až jednou... Během jedné bezstarostné jízdy se nějak rychle přiblížila noc a my věděly, že město je už dobrých 60 kilometrů za námi. Před námi jen Yosemitský národní park. Bylo potřeba vyřešit, kde složíme hlavu. Protože v Sierra Nevadě nechcete spát jen zamčení v autě...
V úvahu přicházel kemp. Když jsme přijely na parkoviště, už byla tma. Na jednom ze zaparkovaných karavanů visela cedule Reception. Ale u dlouhého pultu nikdo nestál. Byl tam jen malý zvoneček na zacinkání. Najednou se vynořila holka z hororu Kruh. Ta co tam lezla ze studny. Vyjeknutí jsme se snažily zakomponovat do přátelského hi! Místo útěku, který bychom volily, mít jinou možnost noclehu...
Jaké číslo karavanu jsme dostaly, můžete hádat. Ano, 13.
Uvnitř smrad a pavouk v umyvadle. Usoudily jsme, že potřebujeme whisky. Hodně whisky. Z baru pod kempem. Koupily jsem to, co mělo nejvíc voltů a vrátily se. Usadily jsme se na schodech karavanu a hned jednu láhev otevřely. Když v tom vedle nás zaparkovalo auto.
Koho to sem čerti... Stejně vyděšené Francouze. Parkovací plácek vedle nás si prý vyžádali, protože Renaulta by si podle nich žádný Amík v tomhle drsném kraji nepořídil...
Jejich káře chybělo zadní okýnko, protože jim ji nedaleko odtud vykradli... Už za chvíli jsme popíjeli whisky společně, našli jsme společnou řeč i nové přátele. A co víc, i noční hlídače. Jeden přespal na zápraží našeho karavanu a druhý v našem autě. A ještě nám byli vděční!
