Výlety polární krajinou, kajakování mezi ledovými krami, pozorování velryb, pižmoňů i polární záře nebo ochutnávka tradiční eskymácké kuchyně… To vše (a mnohem víc) zažijete jedině v Grónsku.
Návštěva Grónska je zážitek na celý život. Největší ostrov na světě (Austrálie se nepočítá, ta tvoří celý kontinent) je stále jen pramálo probádaný a přitahuje pozornost mnoha otužilých cestovatelů. Jeho území je téměř celé zahaleno ledem a místo v názvu slibovaných zelených luk uvidíte spíše hluboké fjordy a skalnaté hory.
Geograficky je Grónsko součástí Severní Ameriky, historicky a politicky je ale propojené s Evropou. Země je totiž autonomním územím Dánska a jejím formálním představitelem je dánský král. Gróňané však mají vlastní vládu a parlament. V současné době zde trvale žije přes 56 tisíc obyvatel, především Inuitů.
Převážná část ostrova leží za polárním kruhem, a proto je zdejší klima opravdu drsné. V létě se teploty pohybují kolem 10 °C (na jihu ostrova v posledních letech výjimečně i do 20 °C) a přes zimu nepřekročí bod mrazu – ba naopak, výjimkou nejsou ani teploty okolo -40 °C. To už je solidní klemra, že?
Přečtěte si, co vše můžete v tomto kouzelném „poláriu“ vidět a zažít.
1. Druhý největší ledovcový příkrov na světě
Dominantou Grónska jsou jeho ledovcové formace. Grónský ledový příkrov pokrývá přes 80 % ostrova a s rozlohou okolo 1,7 milionu kilometrů čtverečních je hned po Antarktidě druhým největším kontinentálním ledovcem na světě. Je starý několik milionů let a jeho tloušťka v některých místech přesahuje i 3 kilometry.
Pod ledem leží nerostné bohatství, které se bude vlivem globálního oteplování postupně odkrývat. Odhaduje se, že v následujícím tisíciletí ledovec zcela roztaje a hladina světového oceánu se tím zvedne až o 7 metrů.
Zatím ale stále můžeme obdivovat jeho surovou krásu. Učinit tak můžeme například ve třetím největším grónském městě Ilulissat. Místní ledovcový fjord, který je od roku 2004 na seznamu UNESCO, propojuje ledovec Jakobshavn (v grónštině Sermeq Kujalleq) – nejproduktivnější ledovec na severní polokouli – s mořem. Až budete proplouvat mezi obrovskými ledovými krami, budete se cítit jako skuteční polárníci.
Jako z jiného světa jsou také výhledy z kóty č. 660 nedaleko města Kangerlussuaq, které je mimo jiné leteckou spojnicí s Kodaní a na cestě do Grónska jej nejspíše neminete.
2. Rozmanitá krajina
Grónsko ale není jen samý led. Západní pobřeží, na kterém žije většina Gróňanů, je poseté barevnými dřevěnými domky i moderní severskou architekturou. Východní pobřeží je naopak téměř neosídlené, zato nabízí nejvyšší vrcholy, hluboké fjordy a nefalšovanou divočinu. Většina vzácných živočichů nachází útočiště právě v místech, kam se lidská noha jen tak nedostane. Daleký sever je základnou polárních vědců, zatímco na jihu překvapí zelené kopce, lesíky a termální prameny.
Během léta, které v polárních končinách nemívá dlouhého trvání, ožívá překvapivě rozmanitá vegetace. Jakmile zmizí led, objeví se koberce divokých květin, borůvky, a dokonce i houby, které si můžete nasbírat.
Čtení: Zájezdy do Grónska – srovnání a doporučení3. Polární fauna
V mrazivých podmínkách grónského vnitrozemí přežívá několik druhů savců. Takových, které u nás uvidíme nanejvýš v zoo. Žije zde například lední medvěd, polární liška, polární zajíc, vlk grónský, sob nebo pižmoň severní. V zasněžené krajině si zvířat ale dost možná vůbec nevšimnete.
To na pobřeží jsou šance na pozorování mnohem vyšší. Téměř jistě uvidíte mrože a tuleně, papuchalky a spoustu dalších zajímavých ptáků. V moři se daří velrybám, takže rozhodně vyrazte na vyhlídkovou plavbu. Místní celebritou je velryba grónská, která se podle posledních výzkumů může dožít až neuvěřitelných 250 let. Běžně se vyskytuje i běluha severní, narval (alias „mořský jednorožec“), keporkak nebo třeba kosatka.
4. Polární záře a půlnoční slunce
Grónsko je jedním z nejlepších míst pro pozorování polární záře. Aurora borealis, sen mnoha cestovatelů, se na nebi objevuje od září do dubna a díky dlouhým nocím a velmi malému světelnému znečištění tady máte slušnou šanci, že ji opravdu spatříte. Osvědčeným stanovištěm je vnitrozemní městečko Kangerlussuaq, kde bývá přes 300 jasných dní v roce. Pro lovce polární záře značka ideál!
V létě lze sledovat další magický jev – tzv. půlnoční slunce. Od konce května do konce července totiž slunce za polárním kruhem nezapadá za obzor, a tak získáte den o skutečné délce 24 hodin. Když už jsme u sluníčka, nezapomeňte si na cestu přibalit sluneční brýle a opalovací krém s vyšším SPF. Slunce je tady ostré a velmi snadno vás popálí i uprostřed zimy.
5. Země Inuitů
Inuité (v překladu „lidé“) jsou domorodí lidé mongoloidního původu, kteří obývají rozsáhlé polární oblasti od Grónska, Kanady a Aljašky až po severovýchodní Sibiř. První tito lidé do Grónska dorazili ze Severní Ameriky nejspíše už před 4 tisíci lety. Dnes jejich etnikum tvoří přes 80 % místní populace.
S oslovením „Eskymáci“ buďte raději opatrní. Vymyslely ho totiž indiánské kmeny a v jejich řeči znamená něco jako „ti, kdo jedí syrové maso“. Ne všichni Inuité ho vnímají pozitivně, a třeba v Kanadě je doslova urážlivé.
Inuité se museli přizpůsobit tvrdým přírodním podmínkám, a tak je jejich životní styl tomu našemu na hony vzdálený. Grónští Inuité už sice dávno nežijí v iglú a tradiční kroje oblékají jen při zvláštních příležitostech, stále se ale ve velkém živí (rybo)lovem a nedají dopustit na svou komunitu. Pokud by navzájem nespolupracovali, jen stěží by mohli přežít krutou zimu. Na první pohled mohou působit uzavřeně, ale v jádru jsou to srdeční lidé. Na svou vlast jsou hrdí a rádi vám z ní ukážou to nejlepší.
Pokud se o jejich kulturu a historii zajímáte více, udělejte si výlet do Grónského národního muzea v Nuuku. A možná vás překvapí, že už teď znáte minimálně tři inuitská slovíčka: iglú, kajak nebo anorak (parka), to vše jsou výrazy a vynálezy Inuitů.
6. Proč Zelená země?
Jak tenhle ostrov přišel k názvu Greenland, když je to spíše Iceland? Věc se má takhle: Prvním Evropanem, jehož noha prokazatelně stanula na grónské pevnině, byl Viking Erik Rudý. Stalo se tak nedlouho před rokem 1000 našeho letopočtu, kdy byl za několikanásobnou vraždu vyhoštěn z Norska a následně také z Islandu.
Když objevil nový ostrov, rozhodl se, že ho zkusí kolonizovat. Vrátil se tedy na Island pro své krajany, a aby je pořádně navnadil, vylíčil Grónsko jako krásnou „zelenou zemi (Groenland)“. Název ostrova tedy nebyl nic víc než chytrý marketingový tah. Sluší se ale dodat, že Vikingové dorazili na úplný jih ostrova a klima v těch dobách bylo daleko mírnější než dnes.
Norové z Grónska odešli kolem roku 1500. Proč, to nikdo s přesností neví. Inuitská komunita úspěšně přežila tu vikingskou, dodnes však na mnoha místech zůstaly severské runy i ruiny.
7. Lodě místo aut
Autem v Grónsku moc daleko nedojedete. Jelikož většinu ostrova pokrývá led a téměř všichni obyvatelé žijí na jeho západním pobřeží, nejsou tady žádné silnice ani železnice, které by jednotlivá sídla spojovaly.
Neznamená to, že na auta nenarazíte vůbec – v rámci měst se využívají běžně. Ve chvíli, kdy se ale potřebujete dostat jinam, musíte zvolit alternativní způsob dopravy: loď, letadlo, helikoptéru, v zimě také sněžný skútr nebo psí spřežení. Lodí je na ostrově více než aut. Oceán s fjordy tak tvoří tu nejrozsáhlejší „dálniční“ síť. O nevšední zážitky zkrátka nebude nouze.
8. Psí spřežení
Jízda se psím spřežením pro Gróňany představuje mnohem víc než jen sport nebo turistickou atrakci. Je to tisíce let stará tradice, kterou Inuité stále udržují při životě. A to i přesto, že dopravnímu trhu vládnou efektivnější sněžné skútry. Lovci vychovávají odolné a vytrvalé grónské psy. A aby se zabránilo jejich nechtěnému křížení, je na většině území ostrova přísně zakázáno chovat jakékoliv jiné psí plemeno.
9. Grónská kuchyně
Tady si přijdou na své zejména milovníci masa. Rostlinné výrobě se zde totiž vzhledem k drsným podmínkám zrovna dvakrát nedaří. To se ale do budoucna může změnit: podnebí se otepluje, vegetační období se o několik týdnů prodlužuje, a zejména na jihu ostrova se pozvolna začíná dařit lesům i zeleninovým farmám.
Základem místní tradiční kuchyně je tedy to, co si lidé uloví: ryby, zvěřina, a kdo si troufá, ten může ochutnat také velrybí, mroží nebo tulení maso. Lov těchto zvířat je v posledních dekádách kontroverzním tématem, stále ale zůstává důležitou součástí života původních obyvatel.
Národní specialitou je polévka suaasat, která vás dokonale zahřeje i zasytí. Vaří se z masa (nejčastěji tuleního, ale může být i velrybí nebo sobí), brambor, cibule, rýže či ječmene. Další pochoutkou, která rozhodně nebude po chuti každému, je tzv. mattak – kůže velryby s vrstvou podkožního tuku. Nejčastěji se jí přímo syrová, aby byl zachován vysoký obsah vitaminu C.
Den můžete zakončit tzv. grónskou kávou s whiskey, kávovým likérem Kahlúa, pomerančovým likérem Grand Marnier a šlehačkou. Běžně se podává po večeři a doprovází ji velmi barvité vyprávění bájných příběhů.
10. Neobjevená umělecká scéna
Gróňané milují umění. V každém větším městě stojí knihovna, muzeum nebo kulturní centrum, a v hlavním městě (Nuuk) dokonce i národní divadlo. Inuité jsou mimořádně zruční a výtvarně nadaní. Naučili se totiž využívat těla ulovených zvířat beze zbytku: maso k jídlu, kůži a kožešinu na kabát, střeva na kalhoty a z kostí vyřezávali sochy. Díla grónských umělců jsou žádaná v galeriích po celém světě, což je na 56tisícový ostrov slušný výkon.
Pokud budete mít příležitost, zajděte si poslechnout živou hudbu. Grónská hudba je totiž dost možná ta nejlepší hudba, kterou jste nikdy neslyšeli. Její základy položili Inuité svým tradičním šamanským bubnováním. Misionáři z řad Moravských bratří (ano, i v Grónsku najdete českou stopu) sem později dovezli sborový zpěv, evropští velrybáři polku a američtí vojáci pro změnu country. V 70. letech se pak na vrchol žebříčků dostal místní folk rock a ani současná hudba, která šikovně využívá tradičních prvků, se ve světě neztratí.
