Barcelona bývá někdy nazývána „Gaudího městem“. Geniální modernistický architekt Antoni Gaudí totiž vzhled katalánské metropole zkrášlil nejednou ze svých jedinečných staveb. Za jeho životní dílo platí nejznámější symbol města, chrám Sagrada Familia, kromě něj se však po Gaudího stopách můžeme vydat do barcelonských parků nebo k městským palácům.
K nejzdařilejším dílům slavného stavitele bezesporu patří také obytný dům La Pedrera, jehož návštěvu byste při vašich toulkách Barcelonou rozhodně neměli vynechat. Dům, jehož správný název zní Casa Milà, stojí přímo v srdci bulváru Passeig de Gràcia.
Tato „barcelonská Champs-Elysées“ jsou hlavní tepnou geometricky uspořádané čtvrti L’Eixample, v níž si na přelomu 19. a 20. století, v době rozkvětu průmyslové revoluce, nechávali barcelonští obchodníci a průmyslníci stavět svá honosná sídla. Mezi bohatými měšťany, kteří zatoužili po vlastním městském paláci v nově vznikající čtvrti, byl i obchodník Pere Milà i Camps se svojí ženou.
Rodina Milà: zadavatelé stavby, po nichž dům nese jméno
Stavba domu sebou nesla i mnohé problémy
Pere Milà pocházel z dobře situované katalánské rodiny. Jeho otec byl bohatým textilním průmyslníkem a jeho strýc svého času zastával dokonce funkci starosty Barcelony. Ve francouzských lázních Vichy se Pere seznámil se svou budoucí ženou Roser Segimon i Artells, dobře zabezpečenou vdovou, se kterou se v roce 1905 oženil.
O rok později zakoupili manželé pozemek o výměře 1835 metrů čtverečních na Passeig de Gràcia a oslovili tehdy již renomovaného architekta Gaudího, aby jim na luxusní třídě postavil dům. Když Gaudí tuto lukrativní zakázku získal, chtěl, aby zastínila všechny stavby, které ve čtvrti L’Eixample dosud stály.
Stavba nákladného domu však neprobíhala úplně hladce. V jejím průběhu docházelo k častým roztržkám mezi panem Milà a Gaudím, které byly způsobeny jednak odlišnými představami o podobě domu, jednak tím, že architekt opakovaně překračoval původní odhady nákladů. Zcela bez problémů neprobíhala ani jednání s barcelonskou městskou správou. V roce 1910 byl dům po mnohých peripetiích konečně dostavěn.
Hromada kamení: stavba zatracovaná i obdivovaná
Ani tím však nepříjemnosti neustaly. Ihned po ukončení stavebních prací se dům ocitl pod palbou kritiky. V té době se mu také začalo říkat „La Pedrera“, tedy kamenolom či hromada kamení, kterou stavba svým zvláštním vzezřením připomíná.
Gaudí se při stavbě domu zcela odchýlil od veškerých architektonických zásad své doby a bizarní vzhled Casa Milà se stal předmětem častého zesměšňování, karikatur a napadání ze strany barcelonských intelektuálů. Jeden z nich dokonce prohlásil, že být autorem Casa Milà on, neměl by až do konce života lehké spaní.
Jak už to však bývá u staveb, které byly ve své době odsuzovány, uplynulo několik desetiletí a La Pedrera se stala obdivovaným dílem, které bývá řazeno ke Gaudího nejlepším. Tato zvlněná obytná a kancelářská budova zrcadlí výjimečnou genialitu slavného architekta a jedná se také o jeho poslední světskou stavbu před tím, než se zcela oddal práci na chrámu Sagrada Familia. La Pedrera byla v roce 1984 zapsána také na Seznam světového dědictví UNESCO.
Čtení: Zájezdy do Barcelony – srovnání a doporučeníVydejte se na procházku po střeše za vesmírnými bojovníky
Během procházky po Passeig de Gràcia si La Pedreru rozhodně s žádným domem nespletete. Její zvláštní křivolaká fasáda z šedého kamene se vlní kolem křižovatky a leckomu připomíná horské vrcholky nebo rozbouřené mořské vlny, sloupy z ní vystupují a zasahují až na chodník. Železné balkóny od Josepa Marii Jujola připomínají mořské řasy a každé ze sto padesáti oken má jiný tvar a velikost.
Stejně jako u mnoha jiných Gaudího děl si i zde povšimneme biblického odkazu – pod střechou si můžeme přečíst latinský nápis „Ave Gratia Plena Dominus Tecum“ („Sláva boží milosti, Bůh je s tebou“), tedy slova archanděla Gabriela, která pronesl poté, co se zjevil Panně Marii.
Gaudího původní záměr byl umístit na střechu domu obrovské bronzové sousoší Panny Marie se dvěma archanděly. Milà však jeho návrh odmítl, protože se bál, že by se dům mohl stát terčem anarchistů, podobně jako mnohé katalánské kostely.
I když zde odraz Gaudího neochvějné víry v Boha nenajdete, střecha Casa Milà rozhodně upoutá vaši pozornost. Střešní terasa La Pedrery je totiž tím vůbec nejlepším, co dům nabízí. Vydáte-li se na prohlídku, výtah vás nejprve vyveze právě na střechu.
Odtud budete mít nejen nádherný výhled na Barcelonu, ale především vás tu uchvátí asi třicítka fantaskních soch, které jako by vypadly z nějakého sci-fi románu. Většina z nich připomíná vesmírné válečníky s helmami na hlavách. Jedná se o zvláštní, dekorativní zakončení komínů, větracích šachet a schodišť.
Poznejte La Pedreru, třeba v noci se skleničkou šampaňského!
Návštěva střešní terasy je skutečně velkolepým zážitkem. Střecha však není tím jediným, co během prohlídky Casa Milà uvidíte. V cihlovém podkroví s parabolickými oblouky si můžete prohlédnout malé muzeum Espai Gaudí s modely Gaudího budov, ukázkami plánů a konstrukcí nebo přírodních tvarů, které slavného architekta inspirovaly.
Součástí prohlídky je také ukázkový byt El Pis de la Pedrera, který je vybaven nábytkem ze začátku 20. století a díky jehož návštěvě si uděláte představu o tom, jak se v době stavby domu žilo nejvyšší vrstvě barcelonské společnosti. Gaudí si dal při stavbě domu velmi záležet na tom, aby do všech obytných prostor pronikal dostatek denního světla. To ve své době nebylo zdaleka obvyklé – některé barcelonské byty tehdy ani neměly okna s výhledem ven!
Chcete-li zažít něco skutečně výjimečného, můžete La Pedreru navštívit také během jedné ze speciálních nočních prohlídek, kdy se na střešní terase můžete procházet za doprovodu živé hudby a se skleničkou šampaňského v ruce. No řekněte, dovedete si představit lepší seznámení s Gaudího městem?
