Máme za sebou pilotní „prodloužený víkend“ v Seville. Moc jsem se na něj těšila. Sevilla je taková opomenutá kráska. Bývá součástí většiny okruhů po Andalusii, ale nikdy na ni není dost času. Rychlý výsadek, procházka městem, vystát si frontu u katedrály, něco zhltnout v prvním baru, kde chytneme fleka… Vždycky mi to bylo strašně líto, protože tohle město si rozhodně zaslouží větší pozornost.
Původ tradic a zvyků
Všechna klišé, která vás napadnou v souvislosti se Španělskem (fiesty, siesty, mañana, sangría, flamenco…), mají původ právě tady na slunném jihu. A všechny tady zažijeme na vlastní kůži! Tak jdeme na to! Sevilla čeká na své objevitele s otevřenou náručí a se svou vyhlášenou pohostinností!
Vypadá to trochu jako brána do jiného světa
Sevilla je dnes moderní tepající téměř velkoměsto, vždyť je to čtvrté největší město ve Španělsku a žije tu asi 700 000 obyvatel. Je hlavním městem autonomní oblasti Andalusie s vlastní regionální vládou sídlící v přepychovém paláci San Telmo.
Sevilla má velmi bohatou historii, v některých historických momentech patřila dokonce k nejbohatším a nejvlivnějším městům Evropy a stopy po této leckdy divoké historii tu na nás čekají beze změny po mnoho staletí.
Katedrála, kterou rozhodně nesmíte minout
Největší gotická katedrála na světě
Naše první kroky vedou neomylně ke katedrále. Ta sevillská rozhodně stojí za vidění. Je největší na světě. A že někde mají větší? Nevadí, místní si jistě najdou výmluvu, proč ta jejich je opravdu ta „nej“. Takže nám nezbývá, než jim věřit. Zadání znělo jasně: Postavit tak velký chrám, aby nás svět později prohlásil za blázny! A povedlo se.
Popis katedrály by mi zabral několik stran, takže jen telegraficky: Téměř 2,5 tuny zlata na hlavním oltáři, nádherné interiéry, sakristie plná uměleckých děl nesmírné hodnoty, hrob-nehrob Kryštofa Kolumba (nebo v něm není on?), zvonice-minaret Giralda nabízející úchvatné pohledy na město a jako bonus: nemusíte na ni stoupat po schodech (i když i tak se možná trochu zapotíte), krokodýl na Nádvoří pomerančovníků, chrám který se denně kvůli teplotám roztáhne o několik centimetrů… A je toho ještě mnohem víc, čím nás může zdejší katedrála překvapit.
Královský Alcázar
Další zastávka je v královském paláci Alcázar. Když jsem tam šla před mnoha lety poprvé, nepolíbená informacemi, brala jsem to ve smyslu: No, když už jsem tady, tak se tam mrknu. A byla jsem doslova ohromena tou nádherou. Palác připomíná arabské paláce v Alhambře v Granadě. Na první dobrou se mi dokonce líbil víc než lehce zprofanovaná Alhambra.
Je to esence nádhery, arabské umění v kombinaci s křesťanským, křehké tvary, sofistikované dekorace, vodopád tvarů a barev. Jen oči přecházejí. A jako třešinka na dortu jsou tu úžasné zahrady se zahradními stavbami, vyhlídkami, vodotrysky. V rozpálené Seville je to naprostá oáza. Tohle místo si dokonce vybrala králova sestra princezna Elena pro svou svatební hostinu a strávili tu s novomanželem i část líbánek. Nemohli si vybrat lépe.
Pohled na město z ptačí perspektivy
Sevilla z ptačí perspektivy aneb „Kdo si počká, ten se dočká“
Také milujete vyhlídky a dechberoucí pohledy z ptačí perspektivy? V tomto směru má Sevilla rozhodně co nabídnout. A nabídka není ledajaká. Je tu jedna z nejkrásnějších vyhlídek, které jsem kdy navštívila. A to ve dne i v noci. Ale opravdu nejkrásnější je za soumraku, když den pomalu vyklízí pole a přichází šírání a po něm soumrak. Sevilla se v tenhle magický okamžik mění před očima. Jak mávnutím kouzelného proutku se pohled na město mění z minuty na minutu. A komu nestačí tohle velkolepé divadlo, nevadí, Sevilla si pro fajnšmekry připravila ještě něco navíc.
Když budete soumrak sledovat z vyhlídky s prapodivným názvem „Sevillské houby“ (Setas de Sevilla), není překvapením zdaleka konec. Se soumrakem začne neuvěřitelná světelná show. Celá vyhlídka, která opravdu připomíná futuristické houby, se rozsvítí neustále se měnící hrou světel. A v jejich lesku se odráží panorama města. Neopakovatelný pohled, kterého se nemůžete nabažit. Tímhle pohledem mě Sevilla opravdu dostala! A je to láska na celý život!
Zámek nebo továrna?
Snad nejslavnější (a určitě nejkrásnější) fabrika na tabák na světě
Při našich toulkách městem nesmíme vynechat ani jednu z nejslavnějších továren na tabák. Jednak byla první v Evropě (ano, kuřáci, můžete za svou neřest poděkovat právě Seville), jednak byla ve své době největší industriální stavbou ve Španělsku.
Díky velkým ziskům plynoucím z obchodu s tabákem vypadá spíš jako honosný zámek než jako továrna. Dnes zde sídlí univerzita a okolní park svádí k odpočinku ve stínu pod mohutnými staletými stromy.
Nejkrásnější z náměstí
Monumentální Španělské náměstí může sloužit jako bombastická reklama na místní kachlíky azulejos
Španělské náměstí vzniklo ve 20. letech minulého století pro Iberoamerickou výstavu jako taková výkladní skříň Španělska. Trochu připomíná palác Karla V. v Alhambře. Je vyzdobeno kachlíky azulejos, což je další španělský fenomén. Nejznámější španělská továrna na kachlíky se nachází právě zde v Seville, ve čtvrti Triana. Sevillské azulejos jsou prostě vyhlášené.
V Seville se s nimi setkáte na každém kroku, ale tady je to obzvlášť „pecka“ – vyzdobili s nimi celé náměstí. Každá španělská provincie tu má svůj koutek pokrytý tímto původně arabským dekorativním prvkem. Je tu i jezírko s lodičkami pro romantiky a čtyři klenuté mosty symbolizující čtyři hlavní španělská království, která jsou zdobena (jak jinak) kachlíky.
Plují lodě do Triany…
Nenechte si ujít projížďku po „Velké řece“ – čeká nás plavba po Guadalquiviru
„Velká řeka“(Guadalquivir), tento název dali řece Arabové, kteří sem přišli v 8. století a dali toho Seville mnohem víc než jen geografické názvy. Na jejich odkaz narazíme v Seville na každém kroku. Původně se řeka jmenovala Betis, to vám je možná také povědomé, hlavně fanouškům fotbalu. Dodnes se tak jmenuje místní fotbalový klub. My se vydáme po proudu řeky na prohlídku města z vodní hladiny. V tom vedru, které panuje v ulicích, je to příjemné zchlazení a odpočinek, kdy můžeme sedět na horní palubě a panoramata plují kolem nás.
Míjíme Trianu, vyhlášenou čtvrť námořníků, toreadorů a tanečníků flamenca, kterou možná znáte ze známé písničky. Tak teď už budete vědět, kam plují lodě, které plují do Triany. Na jednom břehu se nám jako na dlani představují všechny důležité památky v centru města. A na druhém břehu můžeme obdivovat pozůstatky výstavy EXPO, která se tu konala v roce 1992 na poloostrově La Cartuja, a stejnojmenný kartuziánský klášter, ve kterém prý nocoval sám Kryštof Kolumbus. Čekají nás i zajímavé mosty přes řeku, ať už historické, nebo ty moderní, postavené právě u příležitosti světové výstavy. Hodinka na řece uteče jako voda!
Hříšné flamenco
V rytmu flamenca, které vám rozproudí krev v žilách
Když už pobýváte v Seville, je nemyslitelné vynechat představení flamenca, jehož je Andalusie kolébkou. Je to neodolatelná směs arabských, cikánských a španělských rytmů. Správné flamenco se tančí na prkenné podlaze v hospodě nebo v nějakém patiu starého paláce, protagonisty jsou místní cikáni, kteří ho trénují už od plenek a mají tyhle rytmy prostě v krvi. Dají do něj všechno.
Na konci produkce jsou splavení, rozcuchaní, s extází v očích a šťastně si užívají náš burácivý potlesk a nadšené výkřiky „Olé!“. A my si v sobě neseme kousek jejich umění. Večer ani nemůžeme usnout, jak to v nás vibruje a rezonuje ještě dlouho po půlnoci! Kdo chce proniknout do duše obyčejných místních lidí, pochopit jejich historii, temperament a naturel, musí prostě nějaké to flamenco v Seville zažít.
Chuťové pohárky plesají
Gastroexkurze po místních tapas barech se opravdu povedla
Tapas, sangría, gambas al ajillo, salmorejo, gazpacho, bacalao… Zní to trochu jako zaklínadla a je fakt, že určitý druh magie v tom asi bude. Každopádně všechny tyhle gastronomické termíny si vyzkoušíme v praxi na vlastní kůži, a to hned několikrát. Sevilla je plná barů, restaurací, hospůdek, kavárniček a dalších restauračních zařízení. I přesto ale všechny téměř stále praskají ve švech a sehnat někde dobré místečko je téměř nadlidský úkol. My jsme se ho zhostili myslím na jedničku.
A že těch tapas barů bylo… Každý den jsme nějaký vybrali a degustovali jsme místní delikatesy a porovnávali jejich kvalitu, která byla všude excelentní. A připadali jsme si jako rodilí Sevillané. Jejich nejoblíbenějším tématem k hovoru je jídlo! To je pro ně středobod vesmíru. Ani já neznám nic příjemnějšího, než ve stínu pod fíky (nebo pod jinou kvetoucí nádherou) na zahrádce nějakého baru nad sklenkou vynikajícího místního vína debatovat, jestli to včerejší salmorejo bylo lepší než to dnešní nebo naopak.
Vychutnejte si každý okamžik jako místní
Když Sevilla rozkvete, tak je to zážitek
Místní prostě umějí žít a vychutnat si každý okamžik do poslední kapky! Jejich nadšení pro život je nakažlivé. Možná je to tím jižním sluncem, které tu svítí skoro celý rok a tak nějak rozjasňuje mysl a odhání chmury. Možná je to otevřenou a vstřícnou jižanskou povahou nebo jejich temperamentem. Možná je to díky neuvěřitelnému klidu, který tu sálá ze všech pórů a který krásně vystihuje arabské přísloví vůči nám Evropanům, a kterého se místní se svými arabskými předky tak rádi drží: „Vy máte hodinky, my máme čas!“
A díky těmhle střípkům sevillské mozaiky se tu cítíme jako v ráji, zapomeneme na všední starosti a prostě si jen tak užíváme života a všech jeho krás, tak jak to umí jen místní! Qué viva Sevilla! (Ať žije Sevilla!)
