Víte, že…
Španělští námořníci údajně cítí vůni pomerančovníků až šest mil od pobřeží? To je skoro 10 km! Věřte nevěřte…
Kdo by je neměl rád! Jsou šťavnaté a osvěžující, mají hodně vitamínů, a když se loupou, jejich vůně je cítit na (kilo)metry daleko. A nejen tehdy. Když pomerančovníky rozkvetou, vábivá vůně se line široko daleko. Být v době jejich květu na španělském pobřeží Costa del Azahar neboli Pobřeží pomerančových květů, jižně od města Valencie, je opravdu voňavý zážitek…
Valencie je hlavním městem španělského regionu, který je jedním z největších vývozců pomerančů na světě. A dotýká se to i nás.
Více než polovina pomerančů, které kupujeme a jíme, se k nám totiž přikutálela právě z této oblasti. Vítejte v pomerančovém království.
Pupík s miminkem se kutálí…
Není pomeranč jako pomeranč. Pomeranč opatrně utržený ze stromu se hodí k přímé konzumaci, pomeranč spadlý a sebraný ze země zase na výrobu pomerančového džusu. Některé pomeranče jsou oranžovější, jiné červenější a některé mají pupík. Vážně. A kuriozitou navíc je, že pod pupíkem se uvnitř plodu ukrývá další miniaturní pomeranč.
Pupík se anglicky řekne navel, proto se odrůdy pomerančů s pupíkem jmenují Navel, Navellina a podobně. To, že pomerančům pupík a miminko uvnitř rostou, je způsobeno nejspíš mutací při šlechtění. Díky šlechtění tyto pomeranče nemají ani semena. Kdo je uvnitř najde, je kouzelník.
Velký počet různých odrůd umožňuje sklízet pomeranče průběžně od října klidně až do června. Všechno jde rychle, aby se k nám dostaly pomeranče co nejčerstvější. A protože se sklízejí ručně, byly vyšlechtěny stromy nízkého vzrůstu. Práce je tak pohodlnější.
Odkud se přikutálely?
Osvěžující pomeranče, které mají trochu sladkou a trochu hořkou chuť, obsahují hodně vitamínu C, E, P, beta-karotenu, minerálů, vlákniny… Znáte to. Jsou zdravé. A o jejich blahodárných účincích věděl již římský válečník a filozof Plinius v 1. století našeho letopočtu. To bylo v době, kdy odvážný muž sledoval výbuch Vesuvu u italské Neapole a zachraňoval obyvatele Pompejí, kteří před ním prchali.
Dějiny pomerančů jsou ovšem mnohem starší. Je doloženo, že už ve 4. století př. n. l. tyto oranžové vykutálené plody převážely karavany Alexandra Velikého z oblasti jižní Asie do evropského Středomoří – hlavně do Itálie, Portugalska a Španělska. Odtamtud je pak Kryštof Kolumbus dovezl do Ameriky.
Ve velkém se pomeranče začaly v Evropě pěstovat v 18. století, kdy jistý kněz založil nedaleko Valencie první komerčně produktivní pomerančovou zahradu – tedy s pomeranči na prodej. Dnes se citrusové plantáže rozprostírají při pobřeží v oblasti od Katalánska přes Valencii a Murcii až po Andalusii.
České klimatické podmínky nejsou pro pěstování pomerančů to pravé ořechové. Přesto probíhaly pokusy o jejich pěstování i u nás, a to zejména ve speciálních oranžériích šlechtických zámků.
Čtení: Zájezdy do Španělska – srovnání a doporučeníKolik se vám jich dokutálí do pusy a jak je sníte?
Dáte si osvěžující nápoj s pomerančem?
Pomerančovníky neopadávají a jsou zelené po celý rok. Z jednoho stromu se sklidí ročně klidně i 8 000 plodů. Jeden pomerančovník roste skoro sto let. Jste velcí jedlíci pomerančů? Jestli si na to troufáte, pusťte se do počítání, jestli by jeden takový strom zajistil roční spotřebu pomerančů v celé vaší rodině. Možná by na to stačila jen jedna jeho větev.
Pomeranče ovšem nejsou jen na jídlo. Zužitkuje se jejich plod, šťáva, dužina i slupka. Slupka se používá k dochucení pokrmů anebo se z ní lisují esenciální oleje, používané v kosmetice i lékařství. Z květů se vyrábějí parfémy i čaje. Semínko z pomeranče si můžete zasadit a vyzkoušet, co vám z něj vyroste.
Když mají ve Španělsku tolik pomerančů, je jasné, že osvěžující čerstvě vymačkaná pomerančová šťáva (zumo de naranja) je velmi oblíbená. Pije se hlavně ráno a po obědě. Z pomerančů se připravují marmelády, dezerty, omáčky k masu, studený sorbet a zmrzlina, plní se s nimi knedlíky, přidávají se do dochucovacích olejů, míchají se do alkoholických drinků, tradiční španělské sangrie i do různých salátů. Mňam.
Vykutálená rada na závěr
Okrasné pomeranče ve městech nejezte
Až se ocitnete ve španělském pomerančovém království, v ulicích města uvidíte stromy s lákavě oranžovými pomeranči a dostanete na ně takovou chuť, že si je budete chtít utrhnout přímo ze stromu – nedělejte to!
Ulice nejen španělských měst totiž zdobí okrasné pomerančovníky, jejichž plody jsou hořké a kyselé a jejich chuť by vám úsměv na rtech vcukuletu zkřivila.
